︎

Když jsem stál 17. listopadu 1989 na Národní třídě jen metr od policejního kordonu, má jediná starost byla o naexponované filmy z Albertova, Vyšehradu a Národní třídy.





Z počínajícího policejního sevření se mi naštěstí podařilo dostat ve skupině filmařů z Krátkého filmu. Běžel jsem uschovat filmy do redakce Mladého světa, kde jsem v té době pracoval, a za zády jsem slyšel zoufalý řev těch, kteří byli uvězněni mezi dvěma policejními kordony a mohli ven už jen za cenu rány obuškem. Později jsem se na Národní třídu vrátil. Našel jsem tam poházené boty a svršky, které tiše napovídaly o síle brutality.






Už večer, díky vysílání Hlasu Ameriky, však bylo jasno. To už nikdo nezastaví. Pohár přetekl.





Následující dny jsem prožil v ulicích, na vysokých školách a demonstracích. Fotil jsem až do 29. prosince, kdy po dlouhé době v katedrále sv. Víta znělo Dvořákovo Te Deum na počest nového prezidenta Václava Havla. Nemohl jsem být všude, ale zaznamenal jsem vše, na co mi síly stačily. 






Výběr fotografií v této knize je pohledem na to, jak jsme v ulicích prožívali období nejistoty a vzrušujících změn sametové revoluce, mnohdy se slzami v očích.


Fotografické album REVOLUCE 89 přináší unikátní pohled na dění v ulicích “sametové revoluce” od 17. Listopadu do prezidentské volby Václava Havla, skrze objektiv Jana Šilpocha.

Jeho specializací je reportážní fotografie, která ho provází po celý život. Během sametové revoluce se zápalem fotil vše co se kolem něj dělo. Tato kniha přináší důmyslně promyšlený souhr dění této důležité společenskí proměny skze 71 fotografií. Je výsledkem roční práce mezi Janem a jeho synem Markem. Společně probraly kolem 2500 fotografií, které Jan v roce 1989 nafotil.


Kniha je tištěna na kvalitním italském papíře Fedrigoni v omezeném nákladu o velikosti 30x20 cm. K dostání za 490 kč.




Jan Šilpoch

Profesionálně fotografuje od roku 1981, kdy zvítězil v konkursu Mladého světa.  Pro tento časopis pracoval dvanáct let. V r. 1993 působil jako obrazový redaktor časopisu Reflex, potom jako volný fotograf a od roku 1994 jako fotoreportér Týdne, kde později zastával funkci vedoucího fotooddělení a obrazového redaktora. Pět let fotografoval pro Hospodářské noviny, nejen v deníku, ale i v magazínu Víkend. Byl oceněn třetí cenou v kategorii Kultura v soutěži Czech Press Photo 95, cenou Novinářský nos CPP 96 a cenou Canon na CPP 98. Uspořádal kolem desítky samostatných výstav. Ve své práci je samouk. Od počátku byl velmi ovlivněn dokumentární fotografií převážně se sociálními tématy, kterým se věnuje dodnes.



(c) Jan & Marek Šilpochovi, 2019